Recenze: Jon Shafer's At the Gates je ztělesněním průměrných strategických her

Existuje jen málo věcí, které jsou otravnější než zjevně nedokončená hra, která je vydána pro veřejnost, aniž by byla držena pod beta titulem. Nedokončený může znamenat hodně. Může to být cokoli, od úplně rozbitého nepořádku až po prostě nedostatek obsahu. Jon Shafer's At the Gates je zcela jistě případem toho druhého, i když ani on není zdaleka imunní vůči prvnímu.

At the Gates je tradiční 2013X strategická hra, kterou odstartoval bývalý hlavní designér Civilizace Jon Shafer v roce 4. To, co kdysi vypadalo jako další potenciální katastrofa na Kickstarteru, se nakonec dočkalo formálního vydání, i když pět let po původním datu vydání. Člověk by si myslel, že s tolika lety vývoje může být At the Gates docela dobře speciálním druhem strategické hry. S celými pěti lety za sebou bychom mohli zažít vybroušený milostný dopis žánru. Bohužel tomu tak není.

Místo toho nám zbyl jeden z nejprůměrnějších titulů, které jsem v poslední době hrál – je to zdrcující. Primárně zaměřený na řízení zdrojů, většinu času strávíte s At the Gates hledáním optimálních způsobů, jak sklidit zemi pro všechny její přirozené dobroty. Existuje několik zajímavých mechanismů, které se odrážejí od tohoto primárního zaměření; roční období se v průběhu let mění, což ovlivňuje dostupné zdroje. To vše se však zdá zbytečné kvůli obrovskému, ochromujícímu nedopatření.

At the Gates nepředstavuje vůbec žádnou výzvu. Zatímco vaše konkurenční umělá inteligence může být umělá, inteligence je sada dovedností, které jim chybí. Je dost špatné, že se s vámi prakticky nikdy nezapojí, ale ještě horší je jejich neschopnost se bránit. Jen velmi málo vám brání, abyste se dostali do nepřátelské hlavní reklamy a vzali ji. Ve skutečnosti to znamená, že k vítězství v domnělé strategické hře není potřeba strategie. Útočte, dokud nebudou všichni mrtví. Řím možná nebyl postaven za den, ale nízká obtížnost At the Gates znamená, že jej můžete rozdrtit během několika minut.

Vzhledem k nedostatku možností pro více hráčů se zbyteční nepřátelé hry stávají problémem série. Pokud si chcete zážitek alespoň trochu užít, budete si muset opravdu libovat v kompetentních mechanikách budování impéria, abyste koupi ospravedlnili. Dříve nebo později vám však dojde obsah, kterým byste mohli rozšířit své impérium. Tady není konec hry.

Jako podstatně horší stavitel impéria oproti levnějším alternativám, jako je Europa Universalis IV, a nedostatek výzev, znovuhratelnosti a strašné rovnováhy, tu opravdu není nic, co by se dalo užít. První a střední tok hry je proveden dostatečně dobře, ale konec hry je neuvěřitelně špatný. Nikdy nemáte pocit, že pracujete na něčem smysluplném – stavíte jen proto, abyste budovali. Nepomáhá ani to, že At the Gates také trpí některými docela strašnými chybami.

Abychom dali úvěr tam, kde je úvěr splatný, stále existují určitá pozitiva, která by neměla být zcela opomíjena. I když jsem zpočátku nebyl úplně odbytý, umělecký styl akvarelů vám postupem času začíná skutečně přibývat. Je to extrémně čisté a nikdy vás to neodvádí od toho, abyste se neustále soustředili na své impérium. Jsou body, kde umění vypadá poměrně lacině, ale nikdy nevypadá špatně.

Sledování vývoje dynamických ročních období je rozhodně vrcholem hry. Vyvolává skutečný pocit časové investice, kterou jste do toho vložili, když jste svědky toho, jak roky přicházejí a odcházejí. V kombinaci se sezónní hratelností, která může zcela zničit vaše plány a způsobit, že se přizpůsobíte různým prostředím, jde skutečně o jedinečný pohled na tento žánr. Existují dokonce některé opravdu skvělé doteky, jako je zamrznutí řek, které se pro vaše jednotky stávají průchodnými cestami. Jeho maličkosti, jako je tato, ukazují velkou péči a čas, který uplynul do všech těch let vývoje. Právě kvůli tomu jsou zjevné pády At the Gates jako hráče tak frustrující. Spoustu malých věcí udělali správně, ale selhali v mnohem důležitějších herních aspektech.

At the Gates by mohl mít extrémně dobrý 4X, ale jak se věci mají, je prostě příliš mnoho zásadních nedopatření, než abychom to mohli doporučit. Verze 1.0 je nevýrazná strategická hra, ale když vezmeme v úvahu, jak silné jádro hry může být, v nitru se určitě skrývá nějaký šťavnatý potenciál. Mohlo by snadno trvat déle než dva roky pravidelných aktualizací, než At the Gates skutečně dosáhne svého potenciálu a ospravedlňuje cenovku, ale pro tuto chvíli se ode mě rozhodně vyhýbám bez nepravděpodobného velkého prodeje nebo snížení ceny.